Antioxidační aktivita našich „hacknutých medů“
Med je dobře známý jako přírodní antioxidant. Složkami odpovědnými za antioxidační vlastnosti medu jsou především fenolové kyseliny, flavonoidy, vitamíny a enzymy a také malé množství minerálních látek [1, 2]. Četné studie uvádějí, že většina chronických onemocnění, jako je rakovina, koronární a neurologická degenerace, je důsledkem oxidativního poškození. Je také prokázáno, že terapeutický potenciál medu je vždy spojen s antioxidační kapacitou [5]. V posledních letech se proto studie zaměřují na složení medů a jejich biologické vlastnosti, jako jsou antioxidační [6], protizánětlivé [7] a antimikrobiální aktivity [8] při hojení ran [9], jakož i v léčba kožních vředů [10] či gastrointestinálních poruch [11].
V rámci antioxidační aktivity medů hraje velkou roli kombinovaná aktivita již zmíněných složek prostřednictvím synergických účinků (při jejich kombinaci dochází k významnému navýšení jejich účinku) [3, 4]. Protože pro plné využití potenciálu medu je třeba ho konzumovat v nativní formě a v relativně velkých dávkách (50 – 80g/den) [12], obohatili jsme naše medy o silné přírodní antioxidanty. Díky tomu ti stačí pro kýžený efekt podstatně menší množství medu a zároveň je zdravotní benefit našich medů mnohonásobně vyšší, než u běžných medů. Na druhou stranu vzhledem k přírodnímu složení našich produktů se nemusíš bát předávkování, ani vedlejších účinků.
Pro potvrzení funkčnosti našich medíků jsme ve spolupráci s Jihočeskou Univerzitou v Českých Budějovicích naše medy podrobili analýze na antioxidační kapacitu a sami jsme byli překvapeni, mocí našich produktů. Rozdíl v antioxidační kapacitě klasického medu (jarní květový med z jižních Čech) a našich medů můžeš vidět na grafu a musíš uznat, že rozdíl je to obrovský.
Hodnoty antioxidační kapacity byly naměřeny metodou DPPH a jsou vyjádřeny v mg of AAE/100 g FM. Hodnoty v podstatě ukazují, kolik mg kyseliny askorbové (vitaminu C) by muselo být ve 100g analyzovaného produktu, aby se dosáhlo té samé antioxidační aktivity.
[1] I. Erlund, “Review of the flavonoids quercetin, hesperetin, and naringenin. Dietary sources, bioactivities, bioavailability, and epidemiology,” Nutrition Research, vol. 24, no. 10, pp. 851–874, 2004.
[2] A. Meda, C. E. Lamien, M. Romito, J. Millogo, and O. G. Nacoulma, “Determination of the total phenolic, flavonoid and proline contents in Burkina Fasan honey, as well as their radical scavenging activity,” Food Chemistry, vol. 91, no. 3, pp. 571–577, 2005.
[3] N. Gheldof, X. Wang, and N. J. Engeseth, “Identification and quantification of antioxidant components of honeys from various floral sources,” Journal of Agricultural and Food Chemistry, vol. 50, no. 21, pp. 5870–5877, 2002.
[4] O. O. Erejuwa, S. A. Sulaiman, and M. S.Wahab, “Honey: a novel antioxidant,” Molecules, vol. 17, no. 4, pp. 4400–4423, 2012.
[5] I. C. F. R. Ferreira, E. Aires, J. C. M. Barreira, and L. M. Estevinho, “Antioxidant activity of Portuguese honey samples: different contributions of the entire honey and phenolic extract,” Food Chemistry, vol. 114, no. 4, pp. 1438–1443, 2009.
[6] M. Al-Mamary, A. Al-Meeri, and M. Al-Habori, “Antioxidant activities and total phenolics of different types of honey,” Nutrition Research, vol. 22, no. 9, pp. 1041–1047, 2002.
[7] A. J. Tonks, R. A. Cooper, K. P. Jones, S. Blair, J. Parton, and A. Tonks, “Honey stimulates inflammatory cytokine production from monocytes,” Cytokine, vol. 21, no. 5, pp. 242–247, 2003.
[8] K. Brudzynski and L. Kim, “Storage-induced chemical changes in active components of honey de-regulate its antibacterial activity,” Food Chemistry, vol. 126, no. 3, pp. 1155–1163, 2011.
[9] N. M. Nasir, A. S. Halim, K. B. Singh, A. A. Dorai, and M. M. Haneef, “Antibacterial properties of tualang honey and its effect in burn wound management: a comparative study,” BMC Complementary and Alternative Medicine, vol. 10, article 31, 2010.
[10] M. Subrahmanyam, “Topical application of honey in treatment of burns,” British Journal of Surgery, vol. 78, no. 4, pp. 497–498, 1991.
[11] S. D. Ladas, D. N. Haritos, and S. A. Raptis, “Honey may have a laxative effect on normal subjects because of incomplete fructose absorption,”American Journal of Clinical Nutrition, vol. 62, no. 6, pp. 1212–1215, 1995.
[12] S. Bogdanov, T. Jurendic, R. Sieber & P. Gallmann. (Honey for nutrition and health: a review. Journal of the American college of Nutrition. 27(6): 677-689, 2008.